Zajímavé. Před chvílí jsem na své macovi omylem zavřela všechna svoje otevřená "okna", kam poslední dobou chodím. A tak najednou přede mnou prázdná obrazovka a vidím značku pro tyto moje webové stránky. Klikla jsem a otevřela je. A vidím - přesně po roce. Tedy 1. 5. 2026. Wow.... A tak píšu. Nedalo mi to. Prostě to zase zkouším. Moje cesta k Bohu pořád probíhá. Chvíli jsem blíž, chvíli jsem dál. Chvíli jsem v Něm, chvíli Ho nevidím. Ta cesta je zajímavá. Hodně klikatá, plná výmolů, ostrých zatáček, mezi skalisky a vysokými stromy, takže nemůžu vidět prostě nic. Netuším, co bude dál. Ale jdu. Stále dál. Cik cak, sem a tam. Ale vím, že On tady je. Vím, že On -Bůh - Ježíš - je pro mě jediná možnost života. Moje víra je zvláštní. Nejsem jak křesťané, se kterými se vídám na různých akcích, školách, konferencích. Oni se pořád smějí, jsou šťastní, poskakují když se hrají chvály, tancují a radují se. Já ne. Nevím proč. Ale možná že na to pomalu přicházím. Jedna sestra v Kristu mi před asi měsícem doporučila jednu knížku. A já ji objevila v antikvariátu. Představte si - jediná v naší republice, co se dala sehnat a koupit. Už ji mám doma. je to 40ti denní čtení - hledání smyslu života. A je to pecka. Je to něco, co jsem potřebovala, abych pochopila. Čtu už 4 dny. a otevírají se mi oči. A tak jdu dál. Jdete se mnou??