Zajímavé. Před chvílí jsem na své macovi omylem zavřela všechna svoje otevřená "okna", kam poslední dobou chodím. A tak najednou přede mnou prázdná obrazovka a vidím značku pro tyto moje webové stránky. Klikla jsem a otevřela je. A vidím - přesně po roce. Tedy 1. 5. 2026. Wow.... A tak píšu. Nedalo mi to. Prostě to zase zkouším. Moje cesta k Bohu pořád probíhá. Chvíli jsem blíž, chvíli jsem dál. Chvíli jsem v Něm, chvíli Ho nevidím. Ta cesta je zajímavá. Hodně klikatá, plná výmolů, ostrých zatáček, mezi skalisky a vysokými stromy, takže nemůžu vidět prostě nic. Netuším, co bude dál. Ale jdu. Stále dál. Cik cak, sem a tam. Ale vím, že On tady je. Vím, že On -Bůh - Ježíš - je pro mě jediná možnost života. Moje víra je zvláštní. Nejsem jak křesťané, se kterými se vídám na různých akcích, školách, konferencích. Oni se pořád smějí, jsou šťastní, poskakují když se hrají chvály, tancují a radují se. Já ne. Nevím proč. Ale možná že na to pomalu přicházím. Jedna sestra v Kristu mi před asi měsícem doporučila jednu knížku. A já ji objevila v antikvariátu. Představte si - jediná v naší republice, co se dala sehnat a koupit. Už ji mám doma. je to 40ti denní čtení - hledání smyslu života. A je to pecka. Je to něco, co jsem potřebovala, abych pochopila. Čtu už 4 dny. a otevírají se mi oči. A tak jdu dál. Jdete se mnou??
Je spousta věcí, co mi během dne běží hlavou. Znáš to určitě taky. A pak přijde chvíle, kdy je mně úplně mizerně. kdy jsem prostě na dně. Nastanou takové situace, že mám pocit, že bych se nejraději stala ježkem, stočila se do klubíčka a koukaly by jen bodliny a tak bych se bránila. No, a v takové jedné chvíli jsem...
jak dešťová kapka na právě rozkvetlém květu
Zajímavé. Před chvílí jsem na své macovi omylem zavřela všechna svoje otevřená "okna", kam poslední dobou chodím. A tak najednou přede mnou prázdná obrazovka a vidím značku pro tyto moje webové stránky. Klikla jsem a otevřela je. A vidím - přesně po roce. Tedy 1. 5. 2026. Wow.... A tak píšu. Nedalo mi to. Prostě to zase zkouším. Moje cesta...
z lásky veliké dal jsi mi dar
nic na sobě se mi nelíbí, tak proč bys mě miloval?
Víš, kdo jsi? Kdo skutečně jsi?
Už jsi se někdy zamyslel nad tím, že nejde jen tak někoho milovat? Milovat, být laskavý, dobrosrdečný. Myslím opravdu. Ze srdce. Je tam totiž jedna podmínka. Musíš sám sebe vnímat a vidět jako milovaného a přijatého. Musíš sám u sebe vnímat hodnotu. Jsem cenný. Jsem jedinečný. Jsem milovaný. Pak teprve ze srdce vyjde láska. Ta pravá láska. Ne jen...
to nic, to se spraví, nic se neděje
Ano, už po cestě mi Bůh říkal, že chce skrze mě něco říct. A tak jsem si sedla do kavárny, do mé oblíbené kavárny v centru Brna, objednala jsem si laté a začala psát...
"Kapka kapku střídá Nádech zase výdechPo dni přijde nocAch jaká je ta mocCo v nitru mém bouříCo v srdci mém hraje?Kapka střídá kapkuA po nádechu přijde výdech Ta nekonečna šňůra Vede přímo k Božímu srdciA takKrok za krokemSlzu za slzouPoznávám to srdce srdcíTo srdce KristovoPro koho bije? I pro mě bijeI pro tebe.Kristus žijeŽije a žít budeNavěky"