Já se ptám...

Pane, získal. Jsi moje srdce

Je to zvláštní

Proč zrovna mně?

Já, tak špatný člověk.

Já, která jsem tolik špatných věcí v životě udělala.

Já - tak vzdorovitá.

Já. - tak pyšná.

Já - tak sobecká.

Já - tak zlá.

I přesto jsi vzal mé srdce.

Jednoho dne.

Jedné hodiny.

Jedné minuty.

Vzal jsi ho. To zlé a špatné srdce.

A něco jsi s ním udělal.

Co? Se ptám, já se ptám.

A odpověď? Ta zvláštní je..

Já směju se a pláči zároveň.

Já tak šťastná jsem.

Proč? Já se ptám.

A jen se usmívám.

Mé srdce je tak jiné…

Jak jiné?

Se ptám.

Šťastné.

Že jsi je vzal.

Ty, ty, který jsi teď můj Pán.

A najednou.

Všechny myšlenky jsou pryč.

Najednou …

Jsem s tebou.

Jen jsem s tebou.

Jen s tebou.

Jen s tebou.

Jen ty a já.

Jen já a ty.

Pane můj.

Tak ti děkuji.

Za to, co jsi učinil.

Že kdysi dávno jsi mě vyvolil.

Mě, zrovna mě??

Se ptám

A děkuji, že mým pánem ses učinil

Že jsi mě na to řádně připravil

že jsi se mnou už dávno předtím byl

Že vedl jsi mě.

A dál se usmívám

Jen usmívám

Mé srdce je vážně jiné

Jak jiné?

Se ptám

Je v něm radost veliká

Z tebe Pane, že vzal sis je.

Mé srdce

Z tebe Pane, že to jsi učinil

KLid a jistota,

Že s tebou jsem.

A budu s tebou navěky

Navěky už jen s tebou

Ach Pane

To předčilo všechny mé představy o lásce.

Však vím

Láska jsi ty.

A přece

Tys vedl mě a já mohla poznávat

Život - bez života??

Lásku - bez lásky??

Dal jsi mi muže.

A já věřila že ho miluji

Básně jsem mu psala

Tak jsem ho milovala - milovala??

Ne to jsem si bláhově myslela.

Knihu básní jsem mu napsala

A pořád myslela, jaká láska to byla

Až dnes vidím

Jak moc jsem se mýlila

Pane, tak moc jsem se mýlila

A tak se usmívám

Jsem s Tebou, Pane

Už navěky.

A mé srdcem?

Je jiné. Jaké?

Se ptám….

Prostě jiné, takové je neznám.

Už to nejsem já. Jsi to Ty, Pane, Ty ve mně. Moje srdce. Je Tvé srdce.

Jak mohu lépe odpověď??

Jsi to Ty.

Už nejsem Já.

Jsi to TY.

A já jsem šťastná.

Navěky. Navždy.

A jen mě napadá

Ať toto zažijí všichni….

Amen