Je mi to jedno

Připadám si jako ta kopretina na obrázku. Sama, nikde žádná jiná, sama, vzpřímená, s pohledem upřeným vzhůru. Kopretina vzhlíží ke slunci, já k Ježíši. Kopretina se odevzdala slunci, dešti, vzduchu, já Bohu Otci, Synu a Duchu. Hej, ono se to rýmuje...:-).

Dnes začala kolegyně v práci mluvit o tom, jak to bude dál. A mně se zeptala, jestli už vím, jestli budu pokračovat v práci, jako jestli mám prodlouženou smlouvu. A že bych si to měla zařídit. Co já na to? "Mně je to ale jedno". Opravdu. Je mi to jedno. Je mi jedno, jestli v této práci zůstanu a budu dál pracovat ve škole, nebo jestli skončím a budu pracovat jinde. Proč? Protože neposuzuji svoji práci podle toho jestli mě baví, nebo nebaví, jestli je to pro mě zdroj obživy, či co... 

Já patřím Bohu. Jsem milované Boží dítě. Bůh mě zaopatřuje. A já jen jdu, s hlavou otočenou k němu, vzhůru, srdcem naplněným jeho láskou, pravdou, vírou, radostí a pokojem. Jdu, a to, kde pracuji, neřeším. Vždyť Bůh - můj Táta, se o mě vždy postará. Nevím jak. Netuším. Ale naprosto Mu věřím. Ježíš řekl: "netrapte se, co budete jíst, co si budete oblékat." A zaslíbil nám - Božím dětem - toho mnohem víc...

A tak - já i ta kopretina - s úsměvem jdeme (ona stojí) životem. Ke slunci a k Ježíši. Amen