Mluvit!!!Chci mluvit!!!

Dnes na cestě od vody na vlak mně napadlo, že to, co moje hlava jaksi nepobírá, to, jak mi je špatně, a vlastně nevím proč, to prostě znamená, že nemluvím.  Nemluvím. A teď nemyslím na povídání s kolegyněmi v práci o škole. o pracovních problémech. Teď nemám na mysli popovídání s kamarádkou ve vlaku o tom,, co dělá, jak se má. A tak dál... Mám na mysli SLOVO PRAVDY. To je Boží slovo.  Prostě s nikým nesdílím své myšlenky, které jsou zaměřeny na Boha, Ježíše, Bibli. Nemám s kým o tom všem mluvit. Aspoň si to myslím. Jistě by mě každý křesťan vyvedl teď z omylu. Řekl by - kaž evangelium. Všemu stvoření. Tak jak je v Bibli. No, ale zde je potíž. Stále mám v sobě mnoho pochyb. o svém spasení, o tom, že neznám evangelium dost dobře, že nedokážu odpovědět lidem na různé otázky... A takových "že" je hodně. A já nevím co s tím. Bůh mi určité věci ukazuje. Jako třeba včera večer. Vlastně vím, co bych měla dělat. Ale.... ty pochyby. Nevím,, jak se jich zbavit. Jde o to, jsem takové "mimino" ve víře. A potřebuji učitele. Ale potíž je v tom, že neznám nikoho, kdo by to mohl být. Nemám na koho se obrátit sama s problémem, jak něco vysvětlit, jak něco pochopit, jak se s tím poprat. Nemám prostě nikoho takového okolo sebe. A je to dost šílená situace. Musím říct. Nejvíc bych potřebovala s někým zkušeným, s nějakým pastorem probrat to, zda jsem spasená nebo ne. Z jedné strany si sama odpovídám že ano, ale z druhé strany - zase říkám ne. Jisté je, že spasí Bůh. Z milosti. Že to není moje rozhodnutí. A to je tedy - aspoň pro mě - škoda. Protože to rozhodnutí já mám. Chci být spasená. Ale záleží na Bohu. Je to divný, jak si pořád myslím, že něco pro to musím udělat. Utápím se v "dobrých" skutcích. A když si to. uvědomím, tak je mi ze sebe špatně. A tak znovu jen pohlednu na Krista a děkuji. Co mohu dělat jinak? Nic. Sama v sobě v mých pochybách jsem se rozhodla chovat se jako kdybych byla spasená. Ale právě teď, jak jsem to napsala, mi dochází, že to je příčina mých "skutků" dobrých,  ze kterých bych zvracela. Uff. Onehdy jsem si všimla, když jsem se ocitla ve stavu "jakoby nicnedělání", jaká je to úleva. že se jako nemusím vůbec přetvařovat a tvářit, že jsem dobrá. Hodná, spravedlivá atd atd... No, a pak zase je to jinak. Zase si všimnu toho mého snažení. Už nechci být pokrytec. Nechci. Ale na to potřebuji Boha. Ježíše. Myslím, že něco ve mně je pořád špatně. Hodně špatně. před pár hodinami jsem si všimla toho zla ve mně. Pořád se to točí. Ano, je to takový kolotoč. Jednou jsem dole. kdy je mi zle, pak nahoře, když jsem přesvědčená o Ježíši, o tom, že je se mnou.. Netuším, proč se to děje. FAkt ne. A dnes končím. Pápá :-).