Nebuď moudrá ve svých očích

Ano, tento verš - tedy správně zní : Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať. Je to sedmý verš ze třetí kapitoly Přísloví. Tak tento verš jsem si před několika dny dala na plochu obrazovky mého Maca. Proč jsem si ho tam dala? Ne ani tak kvůli tomu veřši, ale důvodem byla ta fotka. protože jsem prostě hledala nějakou vhodnou - světlou - fotku s biblickým veršem. A upřímně - v té chvíli vybírání jsem se ani moc nad tím veršem nezamýšlela. Opravdu se mi tam hodilo to pozadí - tedy světlá barva. (viz foto u tohoto článku). Ale pak... to se dějí věci, vám řeknu. Tak hlavně se děje to, že několikrát denně otevírám Maca a vidím ten verš. Začínám ho číst. A také se do něho ponořuji. A.... tedy, taková hloubka.. to bych prostě nečekala - že mě myšlenky zavedou skrze odevzdání se až k obrácení, znovuzrození, k hodnocení mých vlastní představ a plánů až k Bohu, k tomu, jak moc věřím -tedy dávám pozornost - Jemu a jak moc sama sobě?? Tedy ještě minulý týden to vyhrávala moje hlava. Bezkonkurenčně. Moje myšlenky byly super rychlé a dokázaly naplánovat cokoli. bleskurychle. Pak následovala krátká modlitba a už jsem mazala dělat to, co jsem si vytvořila ve své milované hlavince... Ale. tento týden vše nabírá jiný rozměr, jiný směr.. Pozor, nastává změna. Nebuď moudrý nebuď moudrý - nevěř tomu, že tvoje hlava to vymyslí tak dokonale... nevěř, že máš ty nejlepší nápady, ...nemysli si, že tvoje plány vyjdou... Neeee??? Samozřejmě že ne. Tedy, mohou vyjít. Ale... Vždyť je tady Pán Ježíš Kristus!!!! Hej, Moniko, tak co? Kdo vyhraje??? Sázka??? že ne?? NNNNeeeeee - to byla legrace... brrrrr - to mám asi z té studené vody v lomu. Takže skrze :nebuď moudrá sama u sebe... nehledej ve své hlavě pravdu, tam ji, holka, nenajdeš... jsem pomalu začala vše probírat s Kristem. Každé ráno. A kdyby jen každé ráno, ale i několikrát za den. Ale co to obnáší??? No, opravdové vzdání se toho, co bych chtěla já. Ouuuuuu, to může bolet. Ale ne, když hledím na Krista.  Protože On mě tak moc miluje. tak moc, že se ke mně sklonil se svou obrovskou láskou. On se ke mně sklonil... Pááááni... já bulím... Ke mně.. Ke mně....Ke mně????  K tak hříšnému člověku, s tak zabedněnou hlavou?? S takovým vzdorem? a s takovou Pýchou??? Ano. Ano. Ano. Ke mně. Ach.... já bulííííííííím. Pane Ježíši, co teď??? Já tě taáááááák moc potřebuju. Já tě tak moc miluju. Ale... co to znamená??? Ptám se. Ptám se. Ptám se. Svěřování nejhlubších nejniternějších problémů do Jeho rukou... Co dál?? vlastně pořád šok. šok z toho, že mě opravdu vidí a že mě opravdu miluje. že tady jsem, tak maláááááá (teda tak úplně malá ne :)) ale .... Ale ano, je to tak.. Co mohu já naoplátku dát Jemu? Jen to ptaní, jen svůj život, jen svoje plány, jen modlitby a jen můj vděk.. Je to dost????? Ne není, samozřejmě že není. Za Jeho lásku tak obrovskou, musím být Jeho celá. Celičká... A co dál? No, tak to si třeba přijďte přečíst někdy jindy.. 

Sláva Bohu, Sláva Kristu, Sláva Duchu.. Amen!!!!