Ovoce Ducha svatého

To je téma, které mi zůstávalo dlouho už v hlavě, věděla jsem, že to je to, co máme mít jakožto křesťané, znovuzrození křestané. A proto jsem vlastně měla asi ty pochyby, jestli jsem nebo nejsem znovuzrozená. V minulém článku jsem psala o tom oblaněném  srdci. Ono to totiž v praxi vypadalo asi tak, že moje osoba si vytvořila takový "povrch" pro ostatní – usměvavou Moniku, na povrchu "hodnou" a "dobrou". Bohužel to byl opravdu jen povrch. A jak jsem zjistila – byla to obludnost j-protože opravdu tomu lidé – bratři a sestry věřili. Hodně lidí si opravdu myslí, že jsem byla znovuzrozená dávno. Jenže já vím, uvnitř, v hloubce, ale přitom tak jasně a pravdivě, že to je lež. Že v té hloubce bylo to, co jsem popisovala v minulém článku. Ale povrch byl veselý. Pohodový. Ta maska, to jsem byla já. Vlastně říkala: jen ať mě nekritizují, jen ať na mě nejsou zlí, jen ať mě neodmítnou. Jen ať mě berou jako dobrou, jen ať věří, že jsem hodná. A tak ta maska přesvědčovala Moniku, ale prostě duše nevěřila. Proto ty pochyby. Byla to prachobyčejná lež. A já vlastně teď vím, že takto mohou být oklamáni i další bratři a sestry, kteří věří v Krista, ale ta maska tam je, i tam blána tam je. A možná, že jim i chybí to hlavní, tedy Kristus v srdci. A ta maska jim říká, že to tak není, že oni jsou fajn, že vše je v pořádku, že není co měnit. Ano, to ví jen Bůh, A Bůh to má ve svých rukou, vše má svůj čas – říká Kazatel. A co dál se ptám? No přece, nechat se vést Duchem svatým. A konat to, co mám. Konat ty dobré skutky, které mi Bůh připravil. Já zatím nevím, jaké to jsou. Opravdu. Ale jeden tuším. Chovat se s láskou a úctou ke svému taťkovi. Ten je ze světa. Ale kdo ví, jaký s ním má Pán úmysl? A dál nevím. Ale cítím dnes velkou touhu v srdci svědčit dalším sestrám a bratrům, kteří naprosto neúmyslně věří tomu, co se v mnoha sborech říká a káže – tožiž to, že znovuzrození nemají dary od Ducha svatého. Protože vím, ze své velké vlastní zkušenosti, že to tak není. Protože já ty Dary obdržela. A Duch mě naplnil. A vede mě. A co už víc chcete jako důkaz??? Teď jsem si vzpomněla na jednu dávnou situaci. Byla jsem jakožto mladá maminka čerstvě po porodu prvního syna, tedy před 29 lety u lékaře, měla jsem horečku a požádala jsem ostatní čekající v čekárně, jestli by mě nepustili, protože zase spěchám kvůli kojení domů. A pán – důchodce – mi tenkrát řekl – tak to dokažte.. No, dokazujte to…. Ani já nemám důkaz všem viditelný. Ale na ovoci poznáte…. A Bůh ví. Ano, Bůh nakonec bude soudit. Mě i vás. I každého. Každé písmeno v Bibli je svaté a musí být kázáno správně. Bála bych se docela, kdybych byla kazatelem v protestantském sboru. Opravdu. Chcid přijít k soudu opravdu posvěcená a svatá. Nevím, jestli se mi to stane, Ale udělám pro to cokoli. Ať si mě klidně pomlouvají, říkají, že jsem blázen, ať na mě klidně útočí. Je mi to jedno. Protože skrze mě právě teď hovoří Duch. A tak to je. Amen