V kavárně

Sedím v kavárně a před sebou mám otevřený noťas a jsem připravena začít dělat přípravy na zítřek do vyučování. Ale moje tělo a mysl se zastavují. A oči mně začnou přebíhat po lidech, kteří také sedí jako já v této kavárně. Někdo sedí sám, mají také před sebou počítače, diáře, mobily, samozřejmě kávu. Je tady několik dvojic. Někdo vypadá na obchodní jednání, dvě ženy jsou asi kamarádky. Povídají si. Za barem připravují barmanky kávu a zákusky dalšímu příchozímu. Tentokrát je to muž s malých chlapcem s krásnou čepicí s ouškama. A říkám si, co na to Ježíš? Jak vidí nás všechny, kteří takto trávíme čas zde? Když se na to zeptám, vidím Ježíše, soucitného Ježíše, jak jeho láska zahrnuje všechny zde. Včetně mě. Je to krásný obraz. A v tom osvětlení, kdy venku se teprve začíná probírat nový den a sluníčko svítí jen trošku, zde je příjemně. Teplo. Klid. A hraje hudba - francouzský šanzon. Myslím. Moc tomu nerozumím. Ale ta hudba je příjemná a ladí sem. Ladí do této atmosféry. Ježíš nás miluje. Zahrnuje nás všechny svou láskou. Když se jí otevřeme a dokážeme si nabrat z této lásky, necháme ji proudit do našich srdcí, do našich životů, vše se změní. Myslím na Ježíše čím dál víc. Jsem tady, v této místnosti, útulné a příjemné a trávím čas s Ježíšem. Moje srdce se plní radostí, moje mysl se plní děkováním a chválou. Kéž mohou toto zažívat i lidé okolo mě. A vše jde dál. Paní píše na mobilu novou zprávu, další míchá svoji kávu, pán pracuje na pc a chlapce už má před sebou horkou čokoládu… Svět se točí dál. A Ježíš čeká. Čeká na každého z nich. Tak jako čekal na mě. Haleluja.